V pátek 3. března 2017 na maturitním plese SPŠST Panská v Kongresovém centru v Praze jsem od třídy 13L obdržel velmi zajímavý dárek: poukaz na flyboard. Do té doby jsem o tomto novém sportu slyšel jen díky televiznímu pořadu Zázraky přírody, jehož moderátoři tento sport na vlastní kůži vyzkoušeli. Na jednu stranu jsem se těšil, na druhou jsem přeci jen jistý respekt měl. Se třídou jsme se domluvili, že mě přijdou podpořit (resp. škodolibě nafotit a natočit), a proto tedy necháme realizaci zážitku až na září, kdy už budeme všichni zpátky z prázdnin.

Telefonáty s realizátorem zážitku Cyrilem Bourdonem z firmy Flyboard Czech Connection probíhaly velmi příjemně, takže bylo naplánováno datum 11. 9. 2017 od 17:00 v modřanské Vodpočívárně. Krátce před stanovenou hodinou jsme se tam sešli v poměrně velkém počtu. Spolu se žáky třídy dorazila i jejich bývalá třídní Jana Talpová.

„Já vás tu vítám,“ zahlaholil za námi hlas, „já jsem Cyril a kdo z vás si to jde vlastně užít?“ Už z přivítání jsme pochopili, že Cyril Bourdon je pohodový chlapík, s nímž bude vše probíhat v pohodě.

„Já,“ usmívám se. „Tedy pokud mě ta vaše hračka uveze!“

„Bez problémů,“ usmívá se Cyril a začíná z auta vyndávat potřebná vybavení.

„Asi dostaneš neopren,“ odhaduje Matěj Dongres. „Když jsem na tom byl já, půjčili mi ho.“

„Podle toho, co píšou v tom voucheru, tak bych ho mít měl,“ říkám, ale při pohledu na neopreny, které Cyril vyndává z auta, si říkám, že nevím, do kterého se vejdu. Nakonec mi jeden podává, ať se do něj obléknu. Je to neopren s krátkými rukávy a nohavicemi a silně pochybuji, že se do něj dostanu. Nakonec se ale vše zdařilo - a to i zásluhou Matěje Duroně, který přispěchal s pomocí, aby mi do neoprenu pomohl se dostat.

„Raději tu nechám brýle, byť bych vás rád viděl,“ říkám a vše cenné nechávám na břehu.

„Koukám, že jste připraven, tak začneme s instruktáží,“ začíná Cyril.

Během pár minut vysvětlí, o jaký sport se jedná, že pochází z Francie a poprvé byl realizován v roce 2011. To mě překvapilo, myslel jsem, že jde o starší sport.

„Pohyb je jednoduchý,“ usmívá se Cyril. „Vše ovládáte vlastně mírnými pohyby nohou - když je skloníte dopředu, letíte dopředu, když zatížíte více levou nohu, letíte vlevo, když pravou, letíte vpravo.“ Zní to jednoduše, říkám si. Teoreticky bych měl stabilní polohu zvládnout dobře, ale prakticky se mohou vyskytnout nejrůznější rušivé vlivy. Třeba nešikovnost! Ale uvidíme.

„Tak a teď bezpečnost,“ pokračuje Cyril a podává mi záchrannou vestu. Do vesty se dostanu, ale nezapnu jí.

„Tak s tím jsem nepočítal, vzal jsem jen XL. Netušil jsem, že tu bude konečně zase pořádnej chlap. No nevadí, vesta není tak důležitá.“ Jeho přístup k bezpečnostním opatřením se mi začíná líbit!

„Ale přilbu si vezmete,“ sahá nadšeně pro přilbu.

„Ale jo, rád,“ usmívám se. „Ale obávám se, že to nepůjde,“ usmívám se při pohledu na maličkou přilbu.

„Nebojte, dá se upravit,“ usmívá se Cyril a nastavuje cosi na přilbě. Při zkoušce na mé hlavě stěží zakryje plešku. Okolo stojící kluci řvou smíchy a Cyril se snaží ještě asi dvakrát bez sebemenší šance přilbu zvětšit.

„OK, nevadí. Tak ani přilbu mít nebudete. Ona vlastně není až tak podstatná - jediné, na co musíte dávat pozor, je skútr. Abych vás jím nesmetl a nerozbil hlavu. Nemá totiž vlastní pohon - skútr za sebou potáhnete vy!“

„To snad zvládnu,“ usmívám se.

„Takže,“ začíná rekapitulovat Cyril, „neopren máte, vestu a přilbu skoro taky,“ a smutně koukne na obě rekvizity ležící v trávě. „Takže můžeme do vody.“

Vlezu do vody a její teplota se mi úplně nelíbí. Podzim se hlásí o slovo, víkend celý propršel a teplota vzduchu nepřekonala 20 stupňů Celsia, a dnes, v pondělí, to není o mnoho jiné. Ale to se snad poddá.

Sedíc ve vodě se mi snaží Cyril nazout nohy do flyboardu, který mi silně připomíná snowboard. Jde to ztuha, ale nakonec se podaří obě nohy do bot upevněných na flyboardu dostat.

„Jakou máte nohu?“ ptá se Cyril.

„Některé boty 47, některé 48,“ odpovídám.

„No tak to je v pohodě, měl jsem tu chlápka, který měl 49!“

Pak přišroubuje Cyril k boardu s botami hadici o průměru cca 10 cm, která vede do skútru, a můžeme začít!

Podle Cyrilových instrukcí si lehám na břicho do vody. Hlavou mi táhne scéna z filmu Účastníci zájezdu, v níž Eva Holubová komentuje důsledky nočního hýření svého manžela: „… ležel tam na pláži jako vorvaň, kterého vyvrhlo moře!“ S pevně spojenýma nohama není moc šance rozumně plavat, takže zůstávají jen ruce, případně pomoc proudící vody. Tlak vody, která je vháněna do hadice, ovládá Cyril podle potřeby a mé aktuální polohy ve vodě či nad vodou. Nejdříve se musíme dostat od břehu. Vleže na břichu s rukama podél těla se řítím pod vlivem proudící vody po hladině. Kdybych už nic jiného nedokázal, tak tohle je super! To se mi líbí!

Když jsme dále od břehu, dostávám pokyn si stoupnout na board. Snažím se mít, dle instrukcí, natažené a zpevněné nohy. Tlak vody narůstá a já začínám pomalu stoupat z vody. Tento proces byl zpočátku několikrát přerušen mojí nestabilitou a následným pádem do vody. Ty pády stály za to! Z vody v hloubce metr nebo dva se stává téměř beton! Dostat se zpět nad hladinu, když člověk nemůže používat k plavání nohy a navíc za sebou táhne hadici a s ní i skútr, není právě jednoduché. Ale podařilo se!

Cyril s humorem jemu vlastním vše komentuje pro třídu stojící v teplých svetrech na břehu. Slyším jejich poznámky i smích! Nevím, kolikrát jsme obkroužili tu malou zátoku, nevím, kolikrát jsem stoupal na vodním sloupci z vody a zase do ní více či méně šikovně padal. Podstatné je, že jsem měl radost, že s postupujícími pokusy se mi dařilo být nad hladinou stále delší dobu! A to mě těšilo!

Připravených 15 minut uteklo jako voda a nezbylo než doplavat (s boardem na nohou a skútrem v zádech) zpět ke břehu. Poslední díl show začal, když bylo zapotřebí sundat mokrý neopren z těla, na které jsem ho ztěžka nasoukal za sucha. Ale s pomocí Cyrila a za bujarého povzbuzování 13L se vše podařilo!

Zase nový zážitek a nová zkušenost! Díky moc!

Průběh příprav i samotného užívání si ve vodě je zobrazen na fotografiích.

Průběh lze shlédnout i na dvou datově zkomprimovaných videích: první video a druhé video.

Autoři fotografií:

Autor videozáznamu:

© Jaroslav Reichl, 12. 9. 2017